Queer teorie (anglicky Queer theory) není jednotná nebo systematicky uspořadaná teorie, jako spíše označení kritických postupů a praktik problematizujících zavedené vztahy mezi pohlavím, genderem a sexuální touhou. Tyto postupy a praktiky přitom nabývají různých forem, patří sem reprezentace stejnopohlavní přitažlivosti v literárních textech, filmech, hudbě; analýzy sociálních a politických mocenských vztahů spojených s genderem; kritiky pohlavně-genderových systémů, ale i kritiky chápání touhy jako způsobu vymanění se ze společností vytvořených kategorií.[1]
Queer teorie se snaží o dekonstrukci binárního řádu, podle kterého je lidstvo rozděleno do dvou vzájemně výlučných genderových identit, maskulinní a femininní, které po sobě musí zákonitě toužit.[2] V duchu poststrukturalismu, který nepokládá identitu za něco stálého a esenciálního, tak queer teorie zpochybňuje, že taková neměnná identita může vůbec existovat.[3] Mezi nejvýznamnější představitele queer teorie patří David Halperin, Eve Kosofsky Sedgwick, Jack Halberstam, José Esteban Muñoz, Judith Butler nebo Teresa de Lauretis.